Domov sv. Karla Boromejského

odborná a laskavá péče o nemocné seniory
 

 


 


 

Duchovní péče

 
Poskytování duchovní péče u nás nechápeme jen jako "něco navíc", ale jako důležitou a potřebnou součást služby všem obyvatelům a pacientům. Je pevně zabudována do samého smyslu existence Domova sv. Karla Boromejského. Při taktním nabízení těchto možností vždy plně respektujeme individuální požadavky našich svěřených. Asistentka duchovní péče jim ráda věnuje svůj čas, aby poznala jejich touhy a přání. Spolupracuje s několika sestrami zdejší řeholní komunity, které se zapojují do této služby. Zdravotnický personál je ochoten ke spolupráci na tomto poli, ať už má k potřebnosti duchovních hodnot jakýkoliv osobní přístup, například informováním o projeveném přání, odvezením pacienta do kostela, zavoláním k umírajícímu apod.
Matka Tereza:

Život je šance – a je na tobě, abys ji využil.
Život je krása – obdivuj ji.
Život je štěstí, vychutnej ho.
Źivot je sen, učiň z něj skutečnost.
Život je výzva, postav se jí.
Život je povinnost, naplň ji.
Život je hra, hrej ji.
Život je drahocenný, zacházej s ním opatrně.
Život je bohatství, uchovej ho.
Život je láska, raduj se z ní.
Život je záhada, rozlušti ji.
Život je zaslíbení, naplň je.
Život je smutek, překonej ho.
Život je píseň, zpívej ji.
Život je boj, přijmi ho.
Život je tragédie, bojuj s ní.
Život je dobrodružství, odvaž se ho.
Život je radost, zasluž si ji.
Život je život, braň ho.  

Starý člověk, který je nám svěřen, má plné právo využívat nabídky duchovních služeb, které spočívají v osobních rozmluvách, zapůjčení duchovní literatury, společné či individuální modlitbě, setkávání s knězem, přijímání svátostí církve, přímé účasti na bohoslužbách v našem kostele nebo jejího sledování pomocí sluchátek, společné modlitby růžence a duchovního doprovázení vůbec. 

Má také ale právo, na které už obvykle nemůže upozornit sám a které je pak plně naším závazkem - aby byl v posledních hodinách svého života doprovázen naší přítomností, účastí a modlitbou. Naše péče o umírající nekončí jen zajištěním jejich hygienických a zdravotních potřeb. Neméně spočívá v pochopení jeho potřeby bytostné a nejhlubší, která mu nakonec zůstává jako poslední a jediná. 

"Život ve stáří neustává, bývá naopak hlubší a niternější. Smysl utrpení často trpícímu vysvětlit nemohu. Mohu mu však pomoci přijmout a prožít s ním jeho nemoc a umírání tím, že s ním budu jeho cestu sdílet, doprovázet ho. Každý člověk prožívá tyto jedinečné chvíle svým vlastním způsobem a každý potřebuje někoho, o koho by se mohl opřít a nebýt v této důvěře zklamán. Bez projevené důvěry, úcty a ohleduplnosti je duchovní služba nemyslitelná. Takto si vzájemně pomáháme v osobním dozrávání."

(H. Pera a B. Weinert: Nemocným nablízku)