Dobrovolníci v Domově

Můžeš se stát slovem pro neslyšícího, cestou pro hledajícího, odpovědí pro tázajícího se, posilou pro zesláblého, lékem pro nemocného, pokojem pro sklíčeného, nadějí pro zoufalého, radostí pro toho, z jehož života se ztratily vztahy lásky, porozumění a přátelství...
Daruj svůj čas...

Dávat něco za něco je směna, obchod. "Do ut des" - dávám, abys dal. Jsou však i lidé, kteří dají ne proto, aby něco dostali zpět, ale prostě proto, aby obdarovali nezištně. Proto, že "dobro se chce šířit." Proto, že dávají takto, bývá jim to oplaceno jinak. Sdílet je víc než jen dělit se. Když se o něco rozdělím, dám určitý díl tomu druhému, ale s tím, co mi zůstane, si jdu dál svou cestou. Když se však sdílím, jdu s tím druhým společně kus cesty.

Dobrovolníci mají možnost, mají čas, mají zájem o druhé, mají touhu darovat pozornost a chtějí smysluplně vyplnit svůj volný čas. Obětavá práce zaměstnanců je hodna vysokého uznání, ale neméně úcty zaslouží každá hodina dobrovolníka, který ji daruje potřebnému. Bez těchto přátel bychom své poslání v dnešním světě nemohli zcela naplnit.

Každý člověk potřebuje náklonnost a lidské teplo. Zvláště ten, kdo se pro nemoc či bezmocnost stáří ocitá, ať na čas nebo provždy, ve zdravotnickém nebo sociálním zařízení. Může tam dostat sebelepší péči, ale někdy na každého dolehnou chvíle, kdy zůstává svým způsobem osamocený, jen se svými vzpomínkami, steskem po nejbližších, kdy se touží někomu svěřit se svými obavami, kdy na něho zrovna nikdo nemá čas, kdy se pozornost personálu obrací k druhým - a on zůstává sám ...

Jsou lidé, kteří by mohli najít chvilku času, aby přišli a naslouchali, aby splnili malá přání. Mohou doprovodit na procházku do zahrady nebo vyvézt na čerstvý vzduch na invalidním vozíku; mohou se někomu chvíli věnovat při nějaké ruční práci (nakreslit s ním obrázek pro vnouče, uplést několik řádků), přečíst kousek hezké knížky, zahrát na hudební nástroj nebo si společně zazpívat...

Existuje mnoho dalších možností. Láska je vynalézavá. Rozvíjí fantazii a je silnou motivací k tomu, abychom našli, co pro druhé můžeme udělat, byť by to byl drobný skutek.

Dobrovolnící nepřinášejí Domovu peníze, ale vytvářejí hodnoty.

Jsou důležitou součástí pracovního kolektivu Domova sv. Karla Boromejského prakticky od jeho počátku. Se zaměstnanci i sestrami boromejkami je spojují vztahy srdečného přátelství. Většina je tvořena studenty a lidmi v důchodovém věku, ale nechybí ani lidé ve věku produktivním.

Koordinátor dobrovolníků seznámí nově příchozího dobrovolníka s prostředím Domova a nabídne mu možnosti jeho uplatnění. Důraz je kladen na jedné straně na osobní zaměření, vzdělání a zájmy dobrovolníka, na straně druhé na momentální potřeby pomoci v Domově. Nejpalčivější potřeba dobrovolníků je u pacientů, kteří nemají blízkého člověka, který by občas přišel na "kus řeči". Každý z nás si jistě dovede dobře představit situaci, kdy se ocitne v nemocnici a celý den tráví na lůžku. Jakou radost nám pak způsobí návštěva našich blízkých. Mnozí senioři v sobě potlačuj obavy, že je rodina "odložila" a už si pro ně nepřijdou, pozorují zvětšování příznaků nemoci a trpí, protože jim nerozumí. Ti staří lidé, za kterými nikdo nechodí, se cítí opuštění a každé vlídné slovo či pohlazení jim může udělat velkou radost.

Jiní dobrovolníci nám pomáhají cennými radami ze svého oboru nebo poskytnou konkrétní službu - ať vytvořením profesionálních fotografií, obstaráním stavebního materiálu či aktivní pomocí v zahradě, právnickou konzultací nebo zdarma poskytnutým seminářem pro zaměstnance. Tím se pro nás stávají podporou odbornou, lidskou i duchovní.

S aktivními dobrovolníky pořádáme jednou za čas neformální setkání, při kterých si povídáme o jejich službě, nebo pro ně připravíme zajímavou přednášku či jiný program. Snažíme se, aby se lidé, kteří dobrovolně pomáhají druhým, u nás dobře cítili a pokud už z různých důvodů nemohou dále docházet, aby se k nám v budoucnu opět vraceli.

Kontakt:
Ing. Monika Straková - koordinátorka dobrovolníků
monika.strakova@domovrepy.cz