Duchovní péče a komunita boromejek

Klášter - útěk ze života?
Branou kláštera se svět neopouští. Odjakživa jí totiž vcházeli především ti, kdo hledali Boha. Našli a nacházejí ho v tichu, ale nacházejí ho také v očích lidí, kteří je potřebují.

Vejít branou kláštera neznamená svět opustit, ale poodstoupit, jak to dělá ten, kdo chce lépe vidět a nic nepřehlédnout, víc porozumět a nedat se zmást. Protože Bůh pohlédl na své dílo s radostí, svět byl shledán krásným až k závrati - ale proto i schopným zastavit a nechat zbloudit. Zasvěcení lidé tedy přicházejí, aby dobře viděli a slyšeli, aby nepřehlédli ani jedinou stopu, prozrazující přítomnost Krásy, která je počátkem všeho. Prosí o pohled hluboký, ne povrchní a zavádějící, na všechny a na všechno. A tomuto vidění darují svůj život - ve službě druhým, aby pro ně viděli hlouběji, aby jim pomohli pohlídat směr, aby svou vytrvalostí povzbudili tu jejich. Slouží v církvi jako strážci citu pro veliké věci a odvážná přání. Chtějí být s Bohem, přebývat ve společenství s ním - a zároveň být plně s druhými lidmi a pro ně. Znají hodnotu vnitřního ticha, které zastavuje běh času a dává zakusit přítomnost obývanou Tím, jenž je nám přítomen víc než my sami sobě. A z této Boží Přítomnosti chtějí celým srdcem rozdávat to, co sami přijali.

Komunita boromejek

Poslání sester je velmi prosté - v síle víry jít a účinným způsobem sloužit všem potřebným. Je to jedno, jde-li o člověka nemocného nebo umírajícího, o dítě či dospělého duševně nebo tělesně postiženého, zbaveného svobody. Nebo také chudého fyzicky či duševně, jenž má třeba hmotných věcí nadbytek a přitom mu schází to podstatné - smysl života, láska a důvěra, vědomí a pocit bezpečí.

Kdysi pomáhaly sestry takřka holýma rukama, dnes třeba s pomocí nejmodernější techniky. Avšak vždy jde o to nasadit sebe celého, cele se této službě vydat.

Místní komunitu tvoří společenství 19 sester. Některé jsou zaměstnány v Domově, jiné, převážně vyššího věku, pro ně vytvářejí rodinné zázemí a pomáhají svými silami a schopnostmi, jak mohou. Zapojují se do duchovní péče u nemocných, pěstují květiny, pečují o kostel, zajišťují ubytování pro brigádnice, účastní se kulturního dění v Domově, setkávají se se zaměstnanci, návštěvami i klientkami Vězeňské služby. Komunita sester také spojuje Domov s řepskou farností. Vnější činnost doprovázejí sestry tím, co je často skryté - modlitbou za všechny a tichým trpělivým obětováním vlastních obtíží stáří a nemoci.

Kontakt:
SM. Amata Škatulová - představená komunity
repy@boromejky.cz