Rozhovor s folkovým zpěvákem Luky Lukáčem
Na povzbuzení „beru“ folkové písničky

Luky (Ľubomír) Lukáč  je počítačový expert , folkový zpěvák a organizátor Folkových čajů o páté v klánovickém KC Beseda. Pochází ze Slovenska a už mnoho let žije v Praze.  Jako dítě začínal hrou na harmoniku, ze které pak přesedlal na kytaru a později na klavír. Na gymnáziu začal hrát na veřejnosti, tehdy jako rocker. Následoval obrat k folku, takže během studií na vysoké škole se objevoval ve folkové dvojici Kalumet (Indiánská dýmka míru). Později zpíval sám a v současné době se vrací na folkovou scénu po patnáctileté pauze. Je autorem a interpretem něžného a přitom nápaditého folku o tom, co člověka obdarovává  Jeho styl nepostrádá nejdůležitější písničkářskou vlastnost - otevřenost. V Domově sv. Karla Boromejského vystoupí 22.6. v 17:00 se skupinou  smyčců Krásky a zvíře, ve které hraje spolu s Aničkou Maňhalovou, Aničkou Štěpánovou a Dorkou Hájkovou.

Proč jste se 15 let hudbě nevěnoval?

Začalo to tím, že jsem najednou přišel do Prahy a byl vytržený z prostředí, kde jsem měl kořeny a znal všechny muzikanty okolo. Brzo jsem měl děti. A když hrajete na kytaru před dítětem, tak vám brnká do strun. Pak onemocněla moje žena a několik let jsme bojovali s její nemocí

Jaké to bylo když jste po tak dlouhé době hrál poprvé?

Moje žena, když onemocněla, slíbila Bohu, že když se vyléčí, napíše knížku o tom co umí – ona totiž maluje na hedvábí. A vyléčila se!  Psala knížku a intenzivně na ní pracovala . Dohoda byla taková, že až dopíše, začnu hrát a natočím CD. Ona potom udělala velkou akci při vydání  knížky, která se sešla zrovna s mými čtyřicátými narozeninami. Obvolala tajně všechny mé kamarády a udělala křest knížky a zároveň mou oslavu. Přišlo tam 150 lidí a já jsem tam poprvé po 15 letech hrál před veřejností. Během její nemoci jsem si několikrát myslel, že se hudbě už nikdy nebudu moci věnovat, takže teď, když to zase jde, si to velmi užívám

Je rozdíl v tom, jaké texty  píšete teď, a o čem jste psal před 15 lety?

Vždy jsem kladl důraz na texty a to, co jsem prožíval, jsem do textů dával. Většinou to byly studentské lásky a protestsongy. Teď objevuji nová témata.Třeba manželčino těhotenství. Anebo minulé prázdniny jsem dokonce napsal první dětskou písničku do akce pro děti z onkologie. Velmi mě nadchl její smysl, různí hudebníci vytvoří písničky,  které budou pouštět dětem  na onkologii. Ty  z nich budou vybírat nejlepší . Líbilo se mi, že pro děti vlastně vytvoříme zábavu, která je rozptýlí. Ze své zkušenosti vím, že v nemocnici je to důležité. Projekt zatím ještě není uzavřený, ale tu písničku mám moc rád a  často ji hrávám .

Folk a počítače mi nějak nejdou k sobě ?

Folkové písničky jsou kontrastem a protiváhou k mé práci, je to dobré na odreagování se od pracovní reality. V  novinách se můžete dočíst,  že mnoho top managerů pije příliš mnoho kávy, či berou něco jiného. Já na povzbuzení  „beru“ folkové písničky.

Cítíte nějaký rozdíl mezi mentalitou Slováků a Čechů ?

Myslím, že to není o mentalitě národů, ale spíš o tom, v jaké skupině lidí se pohybujete. Jak jsem v životě žil na různých místech a diskutoval s lidmi, obhajoval jsem Pražáky ve Frýdku, Frýdečáky v Praze, Romy všude a proti všem (mám mezi nimi velmi dobré muzikantské kamarády) a stejně tak obhajuji muslimy (mám s nimi praktické zkušenosti). Každá víra se dá zneužít a zneužívá se. Nevěřím na zásadní rozdíly mezi národy. Všichni cítíme stejnou radost a stejnou bolest.

 Je něco co si v hudební oblasti přejete ?

Já už nemám ambice jako mladý folkař -  někde vyhrát, být slavný a živit se muzikou. Hledám příležitosti, kdy moje muzika bude mít nějaký další smysl. Proto jsem uvítal možnost zahrát pro klienty, obyvatele a personál Domova sv. Karla Boromejského. Kéž by takových smysluplných zařízení bylo víc.