Domov sv. Karla Boromejského

 

odborná a laskavá péče o nemocné seniory

 

Česky | English | Deutsch | Français | Italiano
 

Odsouzené ženy v Domově 

 

Čas vnější nesvobody v sobě skrývá možnost začít vnímat dar svobody vnitřní. Umožňuje odstup a zhodnocení toho, co se v životě stalo, mnohdy i rozpoznání, proč se to stalo. Uvidět zřetelněji různorodé cesty k dobru. Více pochopit, že volba cest ne těch dobrých už není svobodou, ale jejím zneužitím - a v podstatě vlastně opakem: vnitřní i vnější závislostí a spoutaností. Nikdo z nás nemůže s dobrým svědomím říci, že volil vždy dobře a že vždy dobře využil daru svobodné vůle.

"Kdo je bez viny, hoď první kamenem...!"
(Jan 8,7)

Velmi různě neseme všichni následky svých nedobrých rozhodnutí. Někdo je na čas zbaven svobodného pohybu, jiný sedí spoután ve vězení vlastního srdce, myšlení, odsuzování druhých, netolerance, neodpuštění - a klíč je pouze zevnitř...

 

Můžeme říci, že kdykoliv člověk něco ztrácí, nachází hodnoty jiné, které si doposud neuvědomoval nebo je nedocenil. Tady zcela konkrétně například darovanou důvěru, přátelské vztahy, smysluplnou práci a spolupráci, schopnost radovat se z malých věcí, trpělivé snášení toho, co dočasně nelze změnit, v neposlední řadě dotek světa duchovních hodnot.... 
 

Domov sv. Karla Boromejského byl v r. 1858 původně zbudován pro sirotky, o něž sestry boromejky pečovaly. Po několika letech zde byla vládou zřízena ženská trestnice a její správa včetně převýchovy trestanek byla svěřena Kongregaci boromejek. Sestry pracovaly spolu s odsouzenými ženami na přilehlých polnostech, v hospodářství, pěstovala se tu zelenina a ovoce, pralo se prádlo pro podpetřínskou nemocnici, ženy byly zaměstnávány v dílnách ručních prací. Tichou trpělivostí a laskavým chováním získávaly řeholnice

srdce žen, láska a mírnost vítězily nad srdci odsouzených, jež se zpočátku zdála být tvrdší než kámen, jak svědčí zápisy v kronice. 
 

Rok 1948 přinesl po 83 letech úspěšné práce zákaz činnosti, zrušení věznice, následnou násilnou likvidaci řádů a kongregací v naší zemi. Většina sester byla odsunuta do továren v pohraničí nebo k duševně nemocným dospělým i dětem, kde nikdo jiný nechtěl pracovat. Mezitím se dům stal sídlem Výzkumného ústavu zemědělské techniky. Vybavené prostory byly přeměněny na kanceláře, kostel sloužil ja- ko garáž pro traktory a těžkou zemědělskou techniku, interiér byl zcela zdevastován... 
 

Rok 1989 přináší novou svěžest, novou chuť obnovit, co bylo zničeno, Vězeňská služba žádá boromejky o znovuvytvoření možnos-tí bydlení a práce v tomto domě. Vzniká idea spojit službu potřebnému člověku tak, že jeden potřebný pomáhá druhému. Rodí se tak ojedinělý projekt, v němž se naplňuje nový typ spolupráce - ony čtyři světy pod jednou střechou. Vzniká zde Oddělení výkonu trestu jako součást Vazební věznice v Ruzyni. Odsouzené ženy bydlí přímo v domě a nacházejí zde většinu pracovních příležitostí: v úklidu, v zahradě, v prádelně, v kuchyni. Tím, že Domov současně pečuje o nemocné, vzniká pro klientky Vězeňské služby zcela nová příležitost pracovat i jako sanitářky. Pro tuto práci mohou získat kvalifikaci v Sanitářském kurzu sv. Zdislavy z Lemberka. Osvědčení umožňuje uplatnit se v této nové službě ve zdravotnických nebo sociálních zařízeních i po propuštění z výkonu trestu. 
 

 

Ženy jsou pro řepský Domov vybírány na základě psychologických testů, zohledňuje se osobnost odsouzené, charakter trestné činnosti, přihlíží se k úsudku odborníků. Program zacházení s odsouzenými obsahuje pracovní, vzdělávací, výchovné a zájmové aktivity, organizované Vězeňskou službou, podobně se jim dostává pomoci při obnovování nebo znovuvytváření vnějších vztahů s dětmi, rodinami a přáteli. Domov jim poskytuje možnost účasti na kulturních akcích, koncertech apod., na setkávání se s duchovními hodnotami i světem řeholních sester. Ženy pracují ve vlídném a pěkně vybaveném prostředí s rozmanitou náplní činnosti, mají možnost pobytu na čerstvém vzduchu v zahradě i vycházek s vychovatelem, některé pracují na externích pracovištích. Zejména při ošetřování nemocných dostávají pro ně dosud neobvyklou příležitost zamýšlet se nad životem, otázkami nemoci, bezmoci, stáří a umírání. Setkávají se s reálným světem, učí se osvojovat nové pracovní návyky, ale také přijímat hezké vztahy a darovanou důvěru spolupracovníků. Velmi často to vše vede ke změně jejich postojů. Ve velké většině si klientky těchto příležitostí váží a jsou vděčné. Po ukončení výkonu trestu se už leckteré zařadily do práce v nemocnicích nebo v sociální péči, daří se jim dobře a jsou spokojené ony samy i jejich nadřízení. 
 

Není bez zajímavosti, že ulice, v níž Domov stojí, se jmenuje "K Šancím" Tolik nových šancí začít žít jinak, znovu, nově... 
 

Kontakt: 235 094 430